Není to jeho chyba! S E B E L Á S K A zahojí jakoukoli ránu

Často se setkáváme s lidmi, kteří ukazují na svého partnera, svoji matku, otce, sestru a říkají „Víte, já se vážně snažím, ale…..on dělá tohle a ona zase tamto a já se přitom tak snažím.“

A moje rada zní: „Nesnažte se!!!“

Není zapotřebí snažit se a už to slovo snažit se o něco ve mně vzbuzuje představu toho snažílka z filmu Marečku, podejte mi pero, který chodí za panem profesorem se švestičkama ze zahrádky a také ho upozorňuje na zvonění a začátek vyučovací hodiny.

Přiznat si, že se snažíme proto, že sami sobě nedokážeme dát lásku, pochopení a přijetí, není lehká záležitost. Já sama jsem s tím dlouho měla problém. Přiznat si, že chtít od druhého lásku a pochopení není o něm, ale o mně, to opravdu není lehké a ne každý to dokáže.

Proč se lidé tolik snaží?

Většinou se lidé snaží proto, že chtějí slyšet slova ocenění, lásky a chtějí cítit, že si jich druzí váží. Jenže když chceme všechny tyto pocity od druhých proto, že je sami k sobě necítíme, tedy jsme v nedostatku, pak se jich nedočkáme ani od svého partnera a ani od nikoho jiného.

Sebeláska je zde klíčová.

My ženy jsme, hmmm, řekněme takové hodně umluvené. :-) I když se považuji za ty více hloubavější ženy, které nemají rády neustálé štěbetání o ničem :-), přesto jsem žena a tedy i já dokážu mluvit a mluvit a mluvit. A v tom je někdy problém. Když totiž mluvíme a mluvíme, tak jednak často mluvíme tak rychle, že si ani neuvědomujeme, jak ta naše mluva vypadá. Je totiž plná negativismu a ukazování na druhé. Navíc tím pádem méně nasloucháme tomu druhému a jak se říká, ten, kdo naslouchá, ten vede rozhovor. Nikoli naopak!

Co my ženy také umíme je nejenom hodně mluvit nahlas, ale také hodně mluvit uvnitř a tedy naše sebemluva jede od rána do večera a my si jí často ani neuvědomujeme. Když už tedy jsme potichu, což mnoho mužů potěší, protože si mohou alespoň na chvíli odpočinout :-), tak mluvíme uvnitř sebe samých a zde se odehrává to samé drama. Pomlouváme, štěbetáme, nadáváme, poučujeme, vyčítáme, doprošujeme se, přemlouváme.

A hádejte, kdo tu naší sebemluvu slyší???

Jednak díky ní vkládáme další silná přesvědčení do našeho podvědomí a nebo umocňujeme ta, která máme od dětství. A navíc nás slyší Vesmír. Ano, milé dámy, Vesmír slyší i to, co se děje uvnitř vás. Naše sebemluva a nebo mluva se odráží od našeho nepřetržitého myšlení. My ženy totiž hodně přemýšlíme, o svém životě, o své postavě, o svém vzhledu, svém manželovi, své mamince, svých dětech, své práci. Přemýšlíme o svých pocitech, ale pozor, my přemýšlíme i o jeho pocitech a jejích pocitech a často se domníváme.

Domněnky také tvoří naši realitu. Často ale tu, kterou nechceme…

Domníváme se, že nás nemá rád, domníváme se, že si nás druzí nevšímají. Domníváme se, že je toho na nás moc a nikdo nám nepomůže. Domníváme se, že nikdy nenajdeme toho pravého a nebo že jsme odsouzeny být již navždy s tím mužem, kterého jsme si vzaly, i když s ním nejsme šťastné.

Naše mysl je jednoduše přetížená a pod tou tíhou se přelévá do našich slov, ať již těch vnitřních, tak i těch, které říkáme nahlas.

Pokud se tedy snažíte, abyste získaly to, co samy sobě nedáváte, pak se nemůžete divit, že jste nespokojené. On vám to nemůže dát, dokud si tento pocit nedáte samy. Zamyslete se teď upřímně nad tím, co chcete od svého partnera. Jaký je ten důvod, kvůli kterému se tolik snažíte? A buďte k sobě upřímné, protože my chceme, abyste se cítily lépe, nebo ne?

Když si budete jen něco nalhávat, pak lžete sama sobě a mně to upřímně nevadí, mně tím neublížíte, jemu také ne, ale ubližujete tím sama sobě.

A vy jste ten nejdůležitější člověk ve svém životě! Nebo tomu tak ještě není?!

Zkuste jít do hloubky a pokud se třeba hodně snažíte, máte pocit, že všechno leží na vašich bedrech a partner vám nepomůže. Pak se sama sebe zeptejte:

Z jakého důvodu to dělám?

Co mi to snažení má přinést za pocit?

Jak se chci se svým partnerem cítit?

Odpovězte si na tyto otázky!

A než jej odsoudíte za to, že něco nedělá tak, jak si představujete a nebo dělá to, co vám vadí, nejprve se zamyslete právě nad těmito otázkami:

1. Co se v mé mysli odehrává během dne? Jak o něm smýšlím a jak smýšlím všeobecně?
2. Jak vypadá moje sebemluva? S kým ve své hlavě nejčastěji mluvím?
3. Zkuste se na svůj vztah podívat očima pozorovatele, jako byste se dívala na obrazovku, kde jste vy a váš partner a kritickým a tedy objektivním pohledem posuďte, jak to vypadá z dálky?
4. Přesuňte se do jeho pozice a přehrajte si nějakou scénu, která se v poslední době odehrála a zkuste se vžít do jeho mysli a těla a cítit, jaké to je, když k vám někdo promlouvá tak, jak to děláte vy s ním? Jak se v té chvíli cítíte?
5. Pak se zamyslete ještě jednou nad tím, co od tohoto vztahu potažmo člověka chcete? Jak se chcete cítit?

A na závěr jděte a začněte ten pocit probouzet sama v sobě. Bez jeho pomoci. Začněte samu sebe zahrnovat sebeláskou.

Pokud nevíte, jak na to, jsem tu pro vás. Klientům se věnuji buď individuálně během koučinku a nebo se na tento vztah můžeme zaměřit během skupinového koučinku Vytvořte si harmonický vztah duše, který vypíši opět v lednu.

Pro více informací o individuálním koučinku se mnou nám napište na info@evapaclikova.com nebo se podívejte na informace ZDE.

Ať už řešíte vztah s některým s rodičů nebo se svým partnerem či kýmkoli jiným, můžete použít ty stejné otázky. Brzy si povíme něco o ovlivňování druhých. Toto téma jsem zatím více řešila v programu Bohyně lásky, kde jsem i ženám nabídla techniku, která funguje naprosto skvěle. Neříkám jí ale každému, protože ovlivňovat druhé můžeme jak v dobrém, tak i zlém, a proto si myslím, že jen připravená žena může s touto technikou pracovat tak, aby druhému neublížila.

Milujte se, jako by na tom závisel váš život!!!