Všichni jsme unavení …

Zbývá již jen několik dní do Vánoc a také do konce roku. Únava je znát. Nevím jak vy, ale já jsem skutečně unavená. Tento rok byl velmi dlouhý a velmi náročný. Cítím to v každé buňce svého těla.

Letošní rok byl pro mne ale i velmi úspěšný, a proto cítím, že si můžu dovolit odpočívat.
Můj největší sen, který se ještě z kraje roku zdál jeko nemožný, se stal skutečností. Napsala jsem a vydala svoji první tištěnou knihu.

Téměř všichni z vás, kteří si knihu objednali, ji již máte doma. A mnozí z vás mi již psali, jak se do knihy začetli a nemohou se odtrhnout a to je asi ten nejkrásnější dárek, který jsem si mohla letos pod stromeček nadělit. :-)
Ani netušíte, jak jsem šťastná, že s vámi mohu sdílet svůj příbeh a to, v co tolik věřím a co vidím dnes a denně nejen ve svém životě, ale také u svých klientů, které vedu.

Dalo by se tedy říci, že jsem šťastně unavená. Únavu cítím i z lidí kolem sebe. Všichni jsme toho měli hodně a je čas dát si pauzu. Víte, zdá se to jako samozřejmé. Pracovala jsem tvrdě, tak si teď dám pauzu. Jenže pro mnoho lidí je to velmi těžké a vlastně ani neumí relaxovat. Často jsme v takovém kolotoči, že když najednou všechno skončí a my se zastavíme, máme pocit jako by nám někdo něco vzal. Nevíme co s časem, nevíme, jak se zastavit a odpočívat.

Někdy stačí, když si to prostě dovolíte.

I já mám podobné problémy jako vy. I já musím někdy říct sama sobě: „Udělala jsi velký kus práce, máš nárok na pauzu, dovoluji ti to.“

Ač to zní možná legračně, komunikace se sebou sama je velmi důležitá. A často je bohužel podceňovaná. Nemůžete se sebou nemluvit, to nejde. Takže spíš záleží na tom, jaká vaše sebemluva je. Čekáme od druhých, že nás ocení, čekáme od Boha, že nás odmění, udělá v našem životě nějaký zázrak, abychom si už konečně mohli odpočinout. Ale ten jediný člověk, který může ve vašem životě učinit zázrak jste Vy a stejně tak Vy jste tím jediným člověkem, který Vám může dovolit odpočinout si. Dovolte si odpočívat a oceňte sami sebe a to, čeho jste dosáhli. Často uskutečníme nějaký svůj sen nebo cíl a jdeme dál aniž bychom se zastavili a uvědomili si, že jsme to my, kdo tohoto cíle dosáhl. I já jsem se musela zastavit a říct sama sobě: „Wow, ty jsi to dokázala, splnila jsi si sen. Jsi fakt dobrá.“ Je to moooc mooc důležité. Nejenom proto, že nikdo jiný nás nedokáža ocenit tak jako to dovedeme my sami, ale také proto, že úspěch přináší další úspěch.

Když oceníte sami sebe za své úspěchy, pak sami sebe posilujete. Umocňujete svoji víru v sebe sama, a tím si umožňujete dosahovat více skvělých věcí v budoucnosti.

Když mi dnes jedna klientka napsala, že ji kniha zatím nedorazila, cítila jsem tu únavu ještě víc. Jak je to možné? Vždyť tiskárna zasílala knihy již před dvěma týdny. Jenže jsem ráno meditovala, a tak jsem se sice cítila unavená, ale zároveň klidná a v pohodě. Je to nádherný pocit, když cítíte, že je všechno v pořádku, i když se vlastně něco děje. Dřív by mě to asi dorazilo. Dnes jsem jen klientce odpověděla, že to zařídíme. Vše bude v pořádku. Ne proto, abych ji uklidnila nebo ji nějak odbyla, ale protože jsem to tak cítila. Vždyť se přeci nic neděje, všechno má řešení.

A je to tak, jakmile je člověk uvnitř silný a vyrovnaný, pak má vše řešení a to často tak snadné, že vlastně ani není co řešit.
Tato klientka se bála, zda nejde o nějaký podvod a zda vůbec kniha existuje. Musela jsem se usmát, spíš tak pro sebe, protože jsem tento rok žila jenom pro tuto knihu, připadalo mi až úsměvné, že by si někdo mohl myselt, že jde o podvod. O objednávkách na knihu se mi před měsícem i zdálo. Nemohla jsem spát, bylo jich tolik, že mě to samotnou překvapilo. Paní nebo slečně jsem odpověděla a uklidnila ji.

Život mě totiž naučil umět se vcítit do druhých a jakmile se zastavíte a uvědomíte si, že vy nejste jediní, kdo je unavený za celý rok usilovné práce. Že i ti druzí mají spoustu svých stresů a problémů a i oni potřebují oddych, pak je vidíte ve zcela jiném světle. Dokážete je chápat, cítit s nimi a jejich reakce ve vás nevyvolá žádnou zvláštní reakci. Když jsem paní napsala, její další odpovědí byla omluva. Což jsem ani nečekala a ani nepotřebovala, ale bylo to milé. Jenom mi to potvrdilo, že možná i ona je prostě unavená nebo má špatné zkušenosti z minula. To se prostě stává.

Je čas Vánoc a lidé jsou nervózní, ne všichni, ale většina. Zkuste se jen zamyslet nad tím, co všechno ten druhý možná musí řešit a jak je i on tolik unavený a vysátý. Uvidíte, že se vše vyřeší. A pokud vás přeci jenom někdo rozčílí nebo vyvolá jinou nižší emoci, pak se netrapte, možná prostě potřebujete uvolnit to napětí, ten stres. Jsme jen lidi a i mně někdy ujede naštvaný pohled nebo slovo, které se nevyslovuje. Je to normální a není třeba se kvůli tomu na sebe zlobit.

Nedávno jsem dokončila několikaměsíční individuální koučink s jednou klientkou, která mi o víkendu poslala krásné reference:

„Milá Evo, velmi Vám děkuji, za těch pár měsíců, které jste se mnou strávila. Vedla a ukazovala¨, jak na sobě pracovat a jak si pomoci v těžších životních situacích. Nejdůležitější bylo umět odpouštět a milovat především samu sebe. Být ženou a být na sebe hrdá! To považuji za základ všeho. Cítím se uvolněnější a klidnější. Když se někdy necítím dobře , tak si udělám jedno z cvičení, které jste mě naučila nebo si zamedituji a je mi mnohem lépe a znovu Jsem – Sebevědomá žena.
Všem ženám přeji, aby znovu nalezly sebe, svoji podstatu!
Děkuji, že jste a děláte krásnou práci. Pěkné dny, Lada“

Musím říct, že mne skoro mrzelo, když jsem se s Ladou loučila. Byla to naprosto úžasná práce vidět její změny, které přicházely. Ale obě jsme začaly cítit, že mé vedení již nepotřebuje a to je krásné. Cílem kouče není, abyste na něm byli závislí, ale abyste byli natolik silní, že jej již nepotřebujete, protože dokážete poradit sami sobě. Lada a její změna je jedním z mých letošních velkých úspěchů. Jak vždy říkám, koučink je o spolupráci, sen mého klienta je i mým snem. Chci vidět lidi růst a zářit a u Lady se nám to, myslím, povedlo. :-)

Čím víc posilujete sami sebe uvnitř, tím méně vznětlivých reakcí máte. Život jde dál. Nedávno jsem se poškorpila s kamarádkou. Nepochopila moji legraci a já nepochopila tu její reakci. Uplynulo pár dní, věděla jsem, že to musíme nechat vyprchat. Po pár dnech jsem jí napsala, začaly jsme se bavit a dnes ani nevíme, že se něco stalo. Někdy má člověk prostě den blbec a není potřeba vše řešit do detailů. Všímám si lidí kolem sebe, jak potřebují neustále řešit, co se stalo. Lidé si něco udělají nebo řeknou, a pak čekají na obrovské omluvy a gesta a přitom se vlastně ani nic moc nestalo. To jen naše ego čeká, až ten druhý přizná, že my měli pravdu a on ne. Nechte své ego také někdy spát. Vždyť život je tak krátký. Omluvit se je důležité, ale často se lidé omlouvají příliš a za něco, co z mého pohledu, ani není podstatné.

Pamatujte si, že jak se chováte sami k sobě, tak se budete chovat k ostatním. Než jsem zahrnula sama sebe sebeláskou, byla jsem hodně zásadová. Zásadová jsem i nyní, ale jsem mnohem vstřícnější a uvolněnější. A je to právě z toho důvodu, že jsem uvolněnější a víc milující sama k sobě, a tak mohu více chápat ty druhé.

Mám několik přátel, kteří jsou velmi upnutí a očekávají omluvy tam, kde člověk ani neví, že něco udělal. Díky své profesi ale vím, že to ani tak není o mně jako o nich. Jsou tvrdí sami k sobě, a tak jsou tvrdí k jiným. Píši o tom vlastně ve své knize Alfa bohyně. Je to něco, co mě dodnes fascinuje. Lidé jsou dokonce pyšní na to, že jsou sami k sobě tvrdí. Já si myslím, že to moc dobrá vlastnost není. Ukazuje totiž na netoleranci. Nejste-li tolerantní k sobě, pak nemůžete tolerovat druhé. A když netolerujete druhé, pak je to jasný odraz toho, jak se chováte sami k sobě.

Dnešní článek je spíš takovým mým zamyšlením. Tento týden je prvním týdnem v tomto roce, kdy mohu trochu odpočívat. Vánoce tolik neřeším, když nejsou děti, tak není žádný stres. Když mluvíme o dětech, napadá mě ještě jedna myšlenka.
Nedávno jsem byla na jednom obědě s úspěšnou koučkou Jenny Garrett, psala jsem o tom i článek – ZDE. Byly tam převážně české podnikatelky a pár zahraničních.

Když Jenny hovořila o tom, že je důležité najít v životě svoji vášeň a člověk by se sám sebe měl zeptat, kvůli čemu by vylezl ráno z postele, nadšeně jsem s ženami u svého stolu sdílela myšlenku, že já vlastně již svoji vášeň žiji. Když jsem šťastně prohlásila, že mně vůbec nevadí vstát v sobotu ráno a napsat článek nebo udělat cokoli jiného, co se týká mé práce, dostala jsem ledovou sprchu.

Přišla otázka, kterou již od svých 30ti let považuji za velmi nevhodnou: „Máte děti?“. Už ten pohled v očích této ženy jasně ukazoval, kam tím míří. Tato otázka mi nebyla zrovna příjemná. To, že zatím nemám děti není něco, co chci rozebírat s cizí ženou. Já osobně bych se ženy v určitém věku nikdy na podobnou otázku nezeptala. Protože pro ženy, které děti chtějí, může být tato otázka velmi bolestivá. I u mne to tak bývalo. Nyní již jdu s proudem a takové věci neřeším.

Navíc jako Bohyně svoji budoucnost znám. Nicméně i tak mě její otázka dost zaskočila. Jak se mě může takto ptát? Co o mně ví, co když nemůžu mít děti?

Navíc mi tím opět potvrdila, jak se společnost dívá na ženy, které nemají děti, ale mají své podnikání nebo milují svoji práci. Ten pohled by mě probodl, jako bych byla méně jenom proto, že nemám děti. Jak píši ve své knize, již moje maminka mi před třicítkou nepomáhala, když neustále řešila, že bych se měla usadit a mít děti. Jako by mít děti bylo všechno, co ji o mém životě zajímalo. Jako bych byla něčím míň jen proto, že nemám děti.

Chápu, že lidé jako moje mamka dětmi žijí, navíc dřív bylo normální mít děti ve dvaceti. Jenže na druhou stranu svět je jiný a navíc, když přijmete druhého takového jaký je, pak teprve můžete říct, že jej milujete. Každý jsme jiný a každý máme svoji životní cestu. Přijímáte-li sami sebe, pak budete lépe přijímat ty druhé.

Proto buďte k druhým tolerantní. Nejenom teď v období Vánoc, ale vždy se snažte zamyslet se nad tím, jak se ten druhý cítí. Všichni máme svá slabá místa, všichni máme své vlastní „problémy“ a všichni chceme jedno – být milováni a chceme, aby nás ti druzí chápali. Když milujete sami sebe a jste k sobě a svým potřebám vnímaví a tolerantní, pak to samé dokážete i u druhých lidí a právě proto vnímám sebelásku a sebepřijetí jako klíčové pro šťastný a úspěšný život.

Rozhodněte se, že příští rok začnete žít život jinak. Rozhodněte se, že rok 2017 bude ten nejšťastnější a nejúspěšnější rok ve Vašem životě. Rozhodnutí je pro váš život velmi důležité, roztočí kola osudu směrem, kterým chcete jít.

Přeji Vám krásné Vánoce a úspěšný rok 2017!

S láskou,

Eva :-)