Sáhla jsem si na dno! Stálo to za to? …

To už se brzy dozvím, ale cítím, že ano.

Dnešní článek je takovým mým vypovídáním se. Tak, jako se každá z nás potřebuje někdy vypovídat, tak dnes to tak cítím i já. A komu jinému říci své trápení nebo strasti než-li své kamarádce. No a protože každá z vás je taková moje virtuální kamarádka, píši vám :-).

Musím říci, že i když vím, že knihu Alfa bohyně již finišujeme a zbývá posledních pár týdnů, než ji nabídnu svým klientkám a čtenářkám jako jste i vy, už teď mohu říci, že jsem si v posledních dvou měsících sáhla na dno a pořád cítím, že jsem někde mezi hladinou a dnem a už už se těším, až se zase nadechnu.

Moje kreativní stránka je naprosto vyždímaná a čtení mé knihy po stopadesáté mi dává vážně zabrat. Moje tělo mi začíná dávat červenou STOPku. A i když své tělo miluju a moc ráda bych zastavila, prostě nemůžu. Teď před koncem se přeci nezastavím.

Když běžíte maraton, tak před samotným cílem je to nejhorší, jste u konce svých sil a před vás se tlačí někdo jiný, jenže teď to přeci nemůžete vzdát. Teď je naopak čas dát do toho všechno a vyždímat ze sebe vše, co jde.

Jenže na druhou stranu se nechci odrovnat úplně, no a tak jsem prostě musela malinko zvolnit. Prostě už se nedalo jinak, je to náročné a spím jako zabitá. Za to jsem ráda, protože nervozita roste. A jak každá dobře víte, když je člověk z něčeho nervózní, tak většinou špatně spí. No a protože moje tělo mne už pár týdnů varovalo a já neposlechla, tak už je to skoro týden, co mám, no řekla bych, že chřipku. Už se mi nezdá, že je to jen nachlazení.

O bolestivých rukách, které hlásí opakující se zánět šlach snad už ani nemluvím. No a tak jsem prostě musela zpomalit. Zastavit se teď nemůžu, ale vím, že zpomalit musím, mé tělo už je na kousky.

A tak stejně jako běžec, který možná malinko před cílem zpomalí a nechá svého konkurenta, aby běžel před ním, aby pak ze sebe vyždímal poslední zbytky sil a naopak přidal a do cíle doběhl jako první, tak i já si tento víkend dovoluji malinko odpočívat, abych pak poslední dva týdny zabrala a jela na plné obrátky.

Ale opravdu jenom malinko. Sice tu není nikdo, kdo by mě mohl předběhnout, ale přesto musím vyždímat vše co jde. To mé odpočívání je ale opravdu malé, celý prodloužený víkend poctivě čtu svou knihu, abychom si mohly být jisté, že ji můžeme předat do tiskárny. Jenže moje mozkové závity mají ke knize už skoro odpor. Znáte to, když něco děláte pořád dokola, už se vám z toho dělají mžitky před očima, ztrácíte dobrý úsudek, pletou se vám slova, nemůžete si na nic vzpomenout a jste prostě vyčerpaní. Právě proto ta minipauza mezi čtením a občasné koukání na televizi a nebo jenom tak do stropu. Tedy do blba :-).

Ať si kdo chce říká co chce, mentální práce je velmi náročná a vyčerpávající. Když jste unavené fyzicky, tak jste tak vyšťavené, až prostě padnete za vlast a spíte a spíte, až máte zase sílu vstát. Jenže když jste vyčerpané psychicky, tak to může být malér.

I o tom se dočtete v mé nové knize Alfa bohyně. Také se zde dočtete o meditaci. A já musím opět zopakovat, že nebýt meditace, tak to prostě nedám. Medituju každý den ráno i večer a teď díky finišování knihy také přes den nebo kdykoli mám pocit, že se zblázním. A to je teď skoro každý den :-).

Díky meditaci se můžu zase zklidnit a během pár minut načerpat sílu a chuť jít dál. A to je teď těsně před koncem nesmírně důležité.

Jsem ráda, že se některé z vás již na knihu těšíte a povzbuzujete mě :-), je to krásné, když máte pro koho psát a komu předávat své myšlenky, pocity a své životní lekce a zkušenosti.

Jsem nadšená, že jsme s Kenem zvládli dopřipravit obrázky do knihy. Moc se mi líbí a i když to vypadalo, že to snad ani nedáme a že prostě nebudu nikdy spokojená, tak jsme se dostali až k poslednímu obrázku. No a s Markétkou je to podobné, čteme a upravujeme a společně už trochu „šílíme“. Navíc jsme ženy, takže máme své dny :-) a navíc je máme hned po sobě, takže i to se teď v závěrečné fázi trochu projevuje, ale to je součástí té cesty.

A možná se vám bude na vaší cestě k vašemu vysněnému cíli zdát, že vám Vesmír hází klacky pod nohy, to by se totiž mohlo zdát i mně (zánět šlach cca 2 měsíce, nejdřív nachlazení, teď chřipka, problémy s ilustracemi, nesrovnalosti v knize, …), jenže já vím, že Vesmír nám klacky do cesty nikdy nehází. Někdy je to takový šprýmař a dá se říci, že nás testuje, jestli to doopravdy myslíme vážně, ale většinou si tyto „klacky“ vytváříme my samy a u mně to není jiné a já to moc dobře vím.

Kolik z nás někdy prochází takovým tím dnem, kdy máme pocit, že prostě zkolabujeme, začínáme dělat chyby z nepozornosti, jsme podrážděné a pak nám ještě přijdou měsíčky a je dokonáno!

No a co vysíláte ven – strach, obavy, netrpělivost, nervozita, to vše se k vám vrací zpátky jako bumerang právě v podobě těchto nepříjemností, zádrhelů. S tím je potřeba počítat a prostě se nad tím povznést, nechat ten mráček, aby se přehnal a jdeme dál. To je život a to se prostě stává.

Stačí, když si uvědomíte, že je to jenom vaše energie a jediné co musíte udělat, je nechat ji zase jít a zaměřit se na svůj cíl.

A také zpomalit, víte to zpomalení není zastavení a i běžec malinko před cílem zpomalí, aby načerpal potřebné síly na cílovou rovinku. Já sama neběhám, takže to ode mne asi moc nesedí, ale všimla jsem si toho, že to tak opravdu dělají a mně to přijde logické. Navíc teď když jsem u konce svých sil a dávám si větší pauzy, tak cítím, jak se zase obnovují mé síly a má energie.

Meditace pár minut je pro mne takovou vzpruhou, že kam se hrabe energy drink.

Dnes jen ode mne toto krátké zamyšlení a povzbuzení. Pokud je před vámi nějaký projekt a vy už prostě nemáte sílu, dovolte si zpomalit a trochu se opečovávat, vaše tělo to ocení. A nemusí to znamenat dát si celý den volno, můžete si dopřát pár minut meditace, horkou vanu nebo sprchu (energie vody je velmi očistná), můžete si jít zaběhat nebo jestli jste jako já, tak se jít projít rychlou chůzí nebo si jděte třeba zaplavat.

To nejhorší, co můžete udělat, je sedět nad svým projektem a nadávat, stresovat se a nervozitou si okusovat nehty, nadávat sobě, že to nezvládáte nebo cokoli jiného. Když si dáte tuto dobíjecí pauzu, pak vás nový příval energie doslova šokuje a vaše nápady se opět pohrnou.
Já jsem před chvílí zklidnila svou energii a nervozitu půlhodinovou meditací a teď si dávám pauzu díky tomuto článku, který píši u svého kafíčka, abych se pak vrhla na dočtení knihy a odeslání Markétce a mohla zase pokračovat v dalších důležitých krocích, abych vás již brzy mohla potěšit zprávou: „Kniha Alfa bohyně je na světě.“ :-) a mohly jsme to společně oslavit.

Krásný prodloužený víkend!