Na okolnostech nezáleží! Záleží na STAVU MYSLI!

Za poslední týden se mi hlavou honí tolik myšlenek, které chtějí na papír a nebo aspoň do mého počítače v podobě článků, až jsem si musela opět sednout a začít něco psát. Minulé týdny byly příšerně hektické a aby toho nebylo málo, stalo se něco pro mě velmi osobního a ne zrovna příjemného.

To mě natolik zasáhlo, až jsem na jeden den zastavila všechno, co se v té době dělo a to i moji krátkou dovolenou a šla do sebe. Musela jsem ven, na vzduch, SAMA!

Šla jsem se projít k moři a ptala se: „Co se to děje? Je to vážné? Co mám dělat?“ Zároveň jsem šla a šla a šla, až jsem po nějaké době, ač stále ve stresu z nastalé situace, cítila vnitřní velmi silný pocit: „BUDE TO V POŘÁDKU! Neumírá, je to dobré, bude žít!“

V tu chvíli jsem se cítila mnohem lépe, ačkoli jsem netušila, odkud se toto vědění ke mně dostalo. Bylo ale tak silné, že jsem se uklidnila. Být tak daleko a nemoci nic udělat je strašné. Věděla jsem, že jestli chci tomu blízkému člověku pomoci, musím se posílit. Právě proto jsem šla k moři a chtěla být jen sama, se sebou a svým vnitřním světem, abych v této chvíli nastavila svoji mysl na to, co chci zažívat. A odtud z tohoto silného já, které si vědomě tvoří svoji realitu, mohla pomoci osobě, kterou velmi miluji.

Díky tomuto ‚gut feeling‘, jak se říká, tomu pocitu vědění uvnitř mého solar plexu, tedy našeho JÁ, naší síly, jsem mohla posílit i svého blízkého, který byl u toho, když se stala tato nepříjemná událost. Který sám nevěděl, co dělat a bál se. Kdo by se v takové situaci nebál, by snad ani neměl srdce.

Jenže já vím, že bát se o druhého je skoro jako dávat mu jed. Ano, možná vás to překvapí. Určitě jste slyšeli, že můžete druhé velmi negativně ovlivnit, když o nich smýšlíte ve vzteku nebo dokonce nenávisti, ale málokdo si uvědomuje, jak moc může druhému ublížit už jen tím, že se o něj nesmírně bojí, tím ho totiž oslabuje.

Jak smýšlíte o druhém člověku, to do něj projektujete a takovou roli mu ve své realitě vytváříte.

Litovat druhého je pro něj velmi oslabující. Proto jsem se rozhodla, že přijímám pro tohoto milovaného člověka jen plné zdraví.

Ve vypjatých situacích dokážu přemýšlet velmi neomezeně, dokážu si říci, že já mám moc a sílu to ovlivnit. Vím totiž, že naše myšlení je neomezené a ty limity, které nás omezují a vymezují hranice, kam až můžeme, si dáváme jen my sami.

Často mi klienti říkají, že mají negativní přesvědčení kvůli svým rodičům, jsou tak vychováváni celý život a očekávají, že jim přitakám a řeknu: „To je mi líto, že takto trpíte.“ Jenže tím bych jim nepomohla, udržovala bych je v jejich vlastním limitujícím přesvědčení, že jsou obětí své výchovy. Mým úkolem je ale posílit je a přetrhnout ty řetězy, které je váží k minulosti, jenž jim neslouží a která existuje jenom díky tomu, že se na ni zaměřují a nechtějí se jí vzdát.

To by totiž znamenalo vzdát se té role oběti a být silný, což mnoho lidí děsí. Ano, lidé nechtějí být silní a vědomě tvořit, chtějí být tou obětí, která ukáže tam ven na viníka.

I já měla svoji chvilku, kdy jsem si říkala, proč se tohle děje, když nemůžu nic udělat. Pak jsem se ale obrátila tam, kde vždy dostanu odpověď, do sebe.

Noc nebyla příjemná a byla plná nočních můr, a tak jsem druhý den zahájila vymývání svého mozku. Věděla jsem, že když vymyju ty informace, které jsem dostala a přepíšu je na to, co chci zažívat ve své realitě, pak pokud to udělám dobře, stane se „zázrak“ a já uslyším ty dobré zprávy, a když ne, budu aspoň vědět, že jsem pro to udělala maximum.

Meditovala jsem a vizualizovala si, jak slyším, že je vše mnohem lepší a že to bude dobré, slyšela jsem dokonce i tohoto člověka, kterého odvezli do nemocnice, jak mi říká, že je zdravý a cítí se dobře, jak si povídáme jako předtím a smějeme se a vše je v pořádku.

Pak jsem se během jedné meditace obrátila k Bohu, Vesmíru a ptala se, co se děje a jak to vypadá, až jsem najednou cítila duši této osoby, která se mnou začala promlouvat a řekla mi: „Evičko, neboj se o mě, já jsem v pořádku a budu žít a dlouho.“

Začala jsem plakat a bylo mi krásně, najednou jako by se mi potvrdil ten vnitřní pocit, který jsem měla den předtím a já už se opravdu neměla čeho bát. Pak už jsem dokázala relaxovat a užívat si volno. Večer mě čekal koučink a já byla opět plná síly a vědomí, že je vše v nejlepším pořádku a navíc jsem se cítila vnitřně silnější, to proto, že jsem nedovolila svému strachu, aby mě ovládl, ale rozpustila jsem jej v pocitu, že mé přání již je mojí realitou a milovaná osoba je v bezpečí a zdravá.

Ovlivňujete druhé správně?

Druhé lidi ovlivňujeme svým myšlením, svými pocity, a také svojí sebemluvou. Ovlivňujeme je také tím, jak o sobě smýšlíme, ale také jak smýšlíme o nich. Když toho druhého vidíme jako nemocného, pak jej oslabujeme a to nehledě na to, zda v tuto chvíli nemocný je a nebo není.

Podívejte se na to slovo NE MOCNÝ. Člověk, který je nemocný, není mocný. Jinými slovy nemá moc a sílu, tu ztratil a jakmile ji obnoví, bude opět mocný, nebo-li silný a tedy nemoc bude minulostí, která nemá sílu.

Když tedy chcete pomoci nemocnému, dejte mu sílu tím, že jej vidíte jako silného a zdravého člověka. Já jsem opět viděla tuto ženu jako silnou ženu. Tu ženu, kterou je, která pořád něco dělá, protože si na chvíli nedokáže sednout na zadnici a relaxovat :-), že by mi to někoho připomínalo? Možná sebe? 🙂 Viděla jsem tu ženu, která je pořád v pohybu a která dává úkoly lidem kolem. Tím jsem jí mohla pomoci dostat se do stavu, kdy je toto její realitou, protože ona je součástí mé reality.

A mé vizualizace a silná přání se stala za několik hodin mojí realitou. Až po koučinku jsem volala opět domů a než jsem tak učinila, zopakovala jsem si vizualizaci a to, co chci slyšet vnímala jako dané. Přesunula jsem se do budoucnosti a ten telefonát posunula do své minulosti. Jako bych se dívala zpět a říkala si: „Ty si ale trdlo, čeho si se bála? Vždyť je to v pořádku. Je zdravá a hlavně živá a ani doktoři nic nenašli, je to dobré.“

Až když jsem měla pocit, že se cítím uvolněně a relaxovaně, vzala jsem telefon a zavolala. Když jsem slyšela ta slova: „Je to mnohem lepší, doktoři nic nenašli a asi jí brzy pustí domů.“, propukl u mne pláč. Pláč tak silný, že jsem se nemohla zastavit. Ulevilo se mi tak moc, že jsem najednou musela všechno pustit. Cítila jsem nesmírnou radost a vděčnost celému Vesmíru. Navíc jsem věděla, že jsem pomohla, na dálku a z cizí země. Přestože jsem byla tak daleko, měla jsem moc a sílu pomoci blízkému člověku energeticky a to i mě nesmírně posílilo a potěšilo.

Dejte sobě i druhým ten největší dar

Milujte své blízké a dejte jim ten největší dar, který můžete druhému dát, staňte se tou ženou, která je vnitřně silná a která si tvoří svoji realitu vědomě. Bohyně lásky je program, ve kterém učím ženy, jak se stát touto silnou, přesto něžnou a vnímavou bytostí, která se miluje a je vnitřně silná natolik, aby mohla svojí láskou a sílou předávat lásku a sílu svým blízkým i ostatním lidem kolem.

Druhým lidem nejvíce pomůžete tím, že nejprve pomůžete sami sobě. Je to stejné jako instrukce v letadle. Nejprve nasaďte masku s kyslíkem sobě, a pak až druhým lidem. Jak můžete pomoci druhému, když se sami necítíte dobře? Stejně tak jako nemůžete pomoci druhým v letadle, když lapáte po dechu a přestáváte dýchat, tak ani svým blízkým nepomůžete, když se sami topíte v nesebelásce a pocitech oběti.

Nedávno mi někdo napsal komentář, který hovořil o Ježíši a zatracení, a také o tom, že jsem sebestředná. Věřte mi, že je lepší být „sebestředná“ a zdravá a vnitřně silná, než chudinka, která se bojí, že jí nikdo nemá rád a je plná vnitřní bolesti, nepochopení  a trápí se v depresi. Život mě naučil to, co mi říkala leta moje máma. „Musíš se o sebe postarat sama, na život je člověk sám.“ Nikdy jsem s ní nesouhlasila a ani teď s ní nesouhlasím, protože moje mamka to myslela tak, že druzí na mě v podstatě budou kašlat. Jenže já dnes vím, že člověk se opravdu musí o sebe postarat sám a najít v sobě svoji vnitřní sílu, protože ti druzí jsou jenom odrazem toho, co je uvnitř nás. Není to o nich a o tom, že na nás kašlou, ale o tom, že my často kašleme na sebe a chceme jen brát od druhých, lásku, pochopení a přijetí.

Ano, tou ženou jsem bývala i já. Cítila jsem se nedostatečná, nemilovaná a nechtěná. Myslela jsem si, že se ráda mám, pak jsem ale pochopila, že jsem se celý život snažila nevyčnívat a zapadnout do norem, které určuje naše společnost. Snažila jsem se být tou hodnou holkou a dcerou. I maminka mi říkala, že jsem sobecká a to nejvíce v době, kdy jsem se začala škrábat nahoru z deprese. Bohužel nevěděla, jak vážný můj stav je a že jsem na hranici života a smrti. Lidé často nechápou, co to deprese ve skutečnosti je. Pochopí, až když ji sami zažijí nebo zažijí něco podobného. Celý svůj příběh jsem sepsala v knize Alfa bohyně a to proto, že jsem chtěla pomoci jiným ženám, které procházejí nebo již prošly něčím podobným. Jenže moje máme jenom odrážela to, co bylo uvnitř mě, mé pocity nechtěnosti, nelásky a nepřijetí, nedostatečnosti.

Proto milé dámy, věřte mi, že ať už vás někdo nazve sebestřednou nebo sobeckou, váš život a vaše vlastní zdraví by pro vás mělo být důležitější, než řeči lidí, kteří vás vůbec neznají. Nechte je žít jejich život kritika a soudce a žijte si svůj vlastní život podle vlastního vědomí a svědomí.

Snaha být hodnou holkou se mi nevyplatila a málem mě stála život. Jakmile jsem se přestala snažit někoho potěšit, ať už rodiče, sourozence nebo partnera či kamarády, začala jsem se mít skutečně ráda a hlavně jsem si zamilovala svůj vlastní život. Milovat své já znamená přijímat se se vším všudy, být si vědoma svých chyb a snažit se je vylepšit, ale ne proto, že to někdo řekl, ale proto, že chcete být lepším člověkem.

Když chcete v životě uspět a nyní nemám ani tak na mysli peníze a kariéru, to je jen jedna část našich životů, tak musíte přijmout sebe samé a vímat se jako dostatečně dobré.

Nejsem pro něj dost dobrá nebo nejsem pro ni dost dobrý je časté limitující přesvědčení, které má mnoho lidí. Pocit odmítnutí, který jsem minulý týden řešila při individuálu s jednou klientkou, se pak může přelít do dalších oblastí vašeho života. Nejprve se cítíte odmítnutí třeba partnerem, který vás opustí, pak tento pocit ve vás roste a roste a najednou vás odmítají další lidé, nejenom další muži, ale také klienti, potenciální zaměstnavatelé, kamarádi, atd.

Přepisujte svoje minulá zranění, samy neodejdou. To je opět mylná představa některých lidí, nalepit happy face na jejich bolístku a říkat „já jsem v pohodě“ je hezký pokus o pozitivní myšlení. Bohužel vám nepomůže a když, tak jenom dočasně. Není potřeba prožívat minulé křivdy a bolesti znovu a znovu, aby se vyčistily, tím jim naopak dáváte živnou půdu proto, abyste se jich nikdy nezbavili. Někteří učitelé a hlásající zákona přitažlivosti a pozitivního myšlení vám řeknou, že musíte prožít všechny ty bolesti, všechny si je vybavit, aby se mohly zahojit. Já vám ale říkám, že je to nesmysl!!!

Když na sobě začnete vědomě pracovat, často se opravdu začínají vyplavovat minulé bolesti a trápení a to proto, že je potřeba zahojit je. To pravda je. Když se tak stane, nesnažte se je opět zakopat pod postel. Ony dřív nebo později přijdou znovu a ve větší míře. Není ale pravdou, že je musíte nějak prožívat znovu a znovu a opravdu je vnitřně cítit, abyste se jich zbavili jednou provždy.

Proto tak miluju NLP, je to úžasné vidět klienty, jak během pár minut hojí bolesti, které si často nesou dvacet i třicet a více let.

Mějte se rádi, protože jenom tak můžete skutečně i lásku dávat.

Happy manifesting 🙂