I kdyby vás miloval celý svět….

Jsou dny, kdy se cítíte dobře. A pak jsou dny, kdy se cítíte špatně. Každý z nás má takové dny. Není možné, abyste se neustále cítili dobře a ani není možné, abyste se cítili stále špatně.

Běžný člověk má dobré a špatné dny. Lidé v depresi zažívají stále špatné dny. Ale k těm nyní nehovořím. Mluvím k vám, „zdravým“ lidem jako jsem já. Kteří možná prošli depresí, ale nyní se již cítí lépe, přesto mají pocit, že dělají něco špatně, protože se zrovna nehoupou na vlnách radosti a pozitivity.

Není pochyb o tom, že se chceme všichni stále cítit dobře. Negativní pocity jsou totiž velmi nepříjemné. Ať už je to smutek, zlost, pocit bezmoci nebo cokoli jiného, je to tak nepříjemné, že se toho chceme co nejrychleji zbavit. Je to logické a přirozené. Ale…

Pokud se chcete rychle něčeho zbavit, pak se na tu danou věc tak moc zaměříte, až s ní začnete bojovat a zápasit. Tak moc chcete, aby daná věc z vašeho života zmizela, až vás zcela zahltí. Veškerá vaše pozornost je upřená k ní. V tomto případě se bavíme o pocitech. Co se stane, když se cítíte řekněme smutně a protože jste vědomý tvůrce, který ví, že negativní pocity tvoří negativní zkušenosti, začnete se snažit, abyste smutek změnili v cokoli radostnějšího? Paradoxně vytvoříte rezistenci a cítíte se mnohem hůř, smutek se zvětší, přidá se podrážděnost a pocit bezmoci. A nebo cokoli jiného. Vaše negativní pocity frustrace se zvětšují a vy zvětšíte svoji snahu „zbavit se jich“. A vy už víte, co se stane, bojujete čím dál tím víc a začínáte se zamotávat do spleti nepříjemných pocitů.

Připadá mi, že lidé, kteří vědí, jak si tvoříme svůj svět, mají někdy více problémů než ti, co žijí nevědomky. A je to právě proto, že se snaží s tím něco dělat.

Abyste mě dobře pochopili. Je dobře, že se s tím snažíte něco dělat, ale….

Nic se nemá přehánět a žádnou situaci nezměníte tím, že proti ní budete bojovat.

Možná si vzpomínáte, když jsem před dvěma lety predikovala, že v amerických volbách vyhraje Donald Trump. Stejně tak jsem naprosto přesně věděla, kdo vyhraje naše volby, ať už prezidentské a nebo ty, co proběhly nedávno. Čím víc proti někomu bojujeme, tím víc síly mu dáváme. Není těžké predikovat budoucnost, když se zaposloucháte do slov a činů lidí kolem.

Kdykoli mi někdo vadí, snažím se přestat si ho všímat. A stejně jako pro vás i pro mne je to někdy dost těžké. Vím ale, že čím víc mě ten člověk štve a čím víc se poddávám tomu pocitu „leze mi na nervy“, tím víc jsem nucena „užívat si“ jeho společnost. Až ve chvíli, kdy si řeknu kašlu na něj, je mi fuk, jako by to slyšel a z mého života zmizel a nebo zmizela ta jeho nepříjemná verze. Každý z nás má spoustu verzí našeho já.

Když je to někdo, s kým chci stále nějaký vztah mít, ale jenom mě štve, tam pak musím vynaložit víc vnitřní práce, abych nepodléhala jeho negativismu a nebo se mohla naladit do jiné jeho verze. Musím vlastně změnit samu sebe, abych mohla vnímat jeho jiné já. Tedy jej začala vidět v jiném světle a on měl šanci být jiný. Druhé ovlivňujeme neustále. Tím, jak o nich smýšlíme, ale také podle toho, jak vnímáme sami sebe.

Proto kdykoli se cítíte špatně a chcete se cítit dobře, vzpomeňte si na má slova a přestaňte se svými negativními pocity bojovat. Ať už se ty pocity týkají čehokoli. Nedávno se mi nakumulovalo víc věcí najednou a já se ocitla v nepříjemných pocitech, ze kterých se mi nedařilo vyskočit. Jsem již za ty roky zvyklá a vím, co a kdy jak udělat, abych se během pár minut dostala zpátky do své rovnováhy. Ať už mě někdo naštve, ublíží, rozhodí a nebo cokoli jiného. Sama ale dobře vím, že jsou dny, kdy je toho moc. Jeden člověk vám napíše něco ošklivého, máte menstruaci, pak se kopnete do prstu u nohy a je zaděláno na průšvih.

I já mám své dny…

Něco podobného se mi stalo právě nedávno. Měla jsem své dny, a pak stačila jedna špatná zpráva od někoho, na kom mi záleží, pak další nepříjemná zpráva, do toho bolesti břicha. No a pak už stačilo se jenom kopnout a já měla dost. Často se navíc stane, že se ve vás něco nahromadí a tyto další události vám pomohou, abyste se skutáleli jako balvan na zem a nemohli vstát.

Jak to tak u mne bývá, začala jsem dělat své techniky, které by mě normálně během pár minut vrátily na nohy. Jenže nic. Zkusila jsem něco dalšího a dalšího. Až najednou uběhly asi čtyři hodiny a já se propadala níž a níž a měla pocit, že zešílím. A pak mi to opět docvaklo. Máš právo cítit se špatně. Je v pořádku být naměkko a cítit všechnu tuhle frustraci a bolest. Máš právo jít si lehnout a na všechny kolem se vybodnout. Jsi dostatečná a krásná taková, jaká jsi. Jsi hodnotná a důležitá, ať jsi na dně nebo na vrcholu. Jsi dostatečná a jedinečná, ať už se usmíváš a nebo pláčeš, ať tě bolí břicho a vypadáš jako strašidlo nebo se neseš a cítíš jako labuť. Dovol si plakat, dovol si jít spát, dovol si cítit se na chvíli špatně.

Stačilo pár takových vět plných uvědomění, stačilo lehnout si, stočit se do klubíčka, vzít si kapesník, pustit si meditační hudbu a říct si mé poslední dobou stále více oblíbené „fuck it all“ (Excuse my French :-)), tedy „vykašli se na to“ a za půl hodiny jsem se začala cítit jako bych se probudila do krásného zářivého sluníčkového dne. Jako bych se necítila špatně, jako by se vůbec nic nestalo.

Často máme pocit, že když se cítíme špatně, jsme najednou méně dostatečné a méně krásné, méně jedinečné a méně hodnotné. A bohužel máme často pocit, že pokud nemáme ten vysněný život, po kterém toužíme, nemáme tu vysněnou práci, toho vysněného partnera, rodinu, finance, zdraví, cokoli, pak prostě nejsme dostatečné a je s námi něco v nepořádku.

A já vám chci říct:

Jste dostatečné teď a tady. Jste úplné a jedinečné. Jste krásné a hodnotné. Ať už jste v krásném manželském nebo jiném svazku a nebo samy, ať už máte 20 nebo 50 tisíc měsíčně, ať máte vlastní byt nebo bydlíte v krcálku u rodičů nebo kamarádky. Ať už máte děti nebo ne, ať jste tenké nebo silné, malé nebo vysoké, bělošky nebo černošky, máte oči rovné a nebo šikmé, zelené nebo modré. Jste krásné a nádherné bytosti, které nestvořili vaše rodiče, ale které stvořil sám Vesmír. Nebyly byste tady na Zemi, kdybyste nebyly těmi nádhernými krásnými bytostmi, které mají obrovskou hodnotu pro tento svět. Každá z vás má nesmírnou vnitřní hodnotu a jediný, kdo to neví a kdo si to neuvědomuje, jste Vy sama. Každá jedna z vás.

Chci vás ujistit, že nezáleží na tom, odkud jste, kdo jste, kolik máte peněz, jestli máte partnera nebo ne, jestli jste slavné a nebo jste zcela neznámé, jestli je vám 20 a nebo 40, 50, 60, 70. Víte, ten pocit nedostatečnosti a nesebelásky trápí tolik žen a tolik mužů. Díváme se na lidi, kteří mají peníze, úspěch a slávu a máme pocit, že bychom chtěli to, co mají oni. Jenže 99% těchto lidí jsou stejně nešťastní jako vy. Mají všechny tyhle věci a přesto si je nemohou pořádně užít. Ty věci  a ty peníze bohužel nenahradí jejich pocit nedostatečnosti.

Podívejte se na ženy jako byla třeba princezna Diana. Světem milovaná a obdivovaná, a přesto se cítila tak sama a tak nemilovaná. Můžete být obklopené láskou, lidmi, kteří vás milují, ale pokud se samy necítíte být hodné lásky, dokud se samy necítíte jako ta největší hodnota, ta nejdůležitější žena, pak si ani nevšimnete, kolik lidí vás miluje.

Na začátku tohoto roku jsem přijala do koučinku mladou ženu, která měla pocit, že je na světě úplně sama a nikdo jí nemá rád. Jak jsem jí pomalu začala vést, jako by se probouzela a při tom rozhlédnutí se kolem sebe najednou viděla, kolik lidí jí miluje, pomáhá a podporuje, kolik lidí by přišlo do nemocnice, kdyby jí bylo zle :-).

Pamatujete, Lenko, jak jste se bála, že by za Vámi nikdo nepřišel? A já Vám řekla, já bych za vámi, Leni, přišla.

A Lenka se tak krásně usmála a začala pomalu cítit, kolik lidí kolem sebe již má.

Jednou za čas se všichni cítíme jako bezvýznamní a nemilovaní. Jednou za čas všichni sklouzneme do toho pocitu: „Nikomu na mne nezáleží a nikdo mě nemá rád.“ Ale když se nad tím zamyslíme, vždycky najdeme aspoň někoho, kdo nás má opravdu ze srdce rád. Jsme lidé a všichni máme svoje bolesti a rány, které se snažíme zacelit.

Přála bych si pro každou z vás, abyste se nejenom v tomto čase, kdy se každý ohlížíme za uplynulým rokem, rozhlédly kolem sebe a spočítaly všechny ty lidi, kterým na vás záleží. A pak jděte a řekněte jim: „Mám tě ráda, miluji tě, jsem ráda, že tě mám.“.

Věřte mi, že i oni, vaši blízcí a nebo kamarádi, touží po tom, být milováni. I oni mají strach, že je nikdo nemá rád. A někdy musíme my být tím prvním, kdo řekne: „Mám tě ráda.“. Protože ten druhý to neumí, má strach to říct, není zvyklý to říkat. Ale přesto by rád tato slova od vás slyšel.

I kdyby Vás miloval celý svět…

Možná toužíte, aby Vás měl někdo rád. A já říkám, že je určitě aspoň jeden člověk, který Vás rád má. Ale i kdyby Vás miloval celý svět, tak jako miloval celý svět princeznu Dianu, dokud nebudete milovat Vy samu sebe, pak si možná ani nevšimnete těch, kteří Vás doopravdy milují.

Druhé lidi můžete milovat jenom do té míry, do jaké milujete samy sebe. Čím víc milujete samy sebe, tím víc lásky dokážete dávat, a tím víc lásky se k vám vrací.

Chci Vás na vaší cestě podpořit, a proto můžete nyní využít novoroční slevu do 30.12.2018. Více se dozvíte ZDE  >>>.

Otevřete se lásce k sobě samé a celý svět Vás začne milovat.

S láskou,

Eva xx