Bez make-upy, bez úprav, rozcuchaná a s vráskami …

a pořád jsem to já a pořád se mám ráda.

Bez make-upu mě uvidí málokdo a málokdy. Mám ráda jemný make-up a v Praze bych skoro nešla ani k popelnici, aniž bych se aspoň trochu nedala do pucu. U nás, kde jsem se narodila, tedy hned za značkou Praha :-), takže se prostě považuji za Pražačku, by se spíš řeklo, že bych nešla ani ke slepicím. :-)

Jsem blondýna a my blondýny jsme tak vybledlé, že bez make-upu máme často pocit, že vypadáme hrozně. A já ten pocit vybledlosti mám většinou také a proto se ráda namaluju.

Dát na web fotku, kde nemám make-up, by mě ani nenapadlo, možná i proto, že nejsem typ, který se zrovna rád fotí. Ne, že bych se neměla ráda, ale nějak mě to až tak nebaví, někde pózovat a čekat, až mě drahá polovička stopadesátkrát vyblejskne, abychom mohli ujít dalších pár metrů, než uslyším příkazy, kam se mám postavit a jak se natočit :-).

Ale dnes jsem se rozhodla vyfotit pro vás pár fotek po ránu, bez líčidel, bez učesání, dokonce bez brýlí a i s mými přibývajícími vráskami. Ještě že nevidíte mé šediny, ty vidím jen já a moje kadeřnice :-).

Jsem to pořád já a ráda se mám stejně, ať už make-up mám a nebo ne. To, že ven chodím raději namalovaná totiž neznamená, že bych si bez make-upu připadala nedokonalá.

A vy byste to měli mít stejně.

Vaši hodnotu neurčuje ani stav vašeho konta v bance a už vůbec ne to, jestli máte nánosy líčidel nebo vyžehlené vlasy. Často se ale lidé cítí méněcenní právě proto, že nemají peníze, nemají partnera a nebo si nepřipadají dostatečně hubení, krásní, chytří, těch důvodů je spousta.

Vaše vnitřní hodnota sídlí uvnitř vás, ve vašem nitru a pokud ji necítíte, pak je někde chyba a je na čase s tím něco dělat.

Povím vám tajemství, které díky mé knize Alfa bohyně, již tajemstvím ani asi není: NEMĚLA JSEM SE RÁDA.

Nedostatek sebelásky vás okrade o krásný a naplněný život

Neměla jsem se ráda ani nenamalovaná, ale ani namalovaná. Dlouho jsem si myslela, že jsem sebevědomá a to stačí. Okolí mi to tvrdilo a protože mám tvrdou palici a když se mi něco nelíbí nebo se někomu (včetně mně) křivdí, tak se dovedu ozvat, i kdyby mě měli odnést vyhazovači, tak by si člověk býval myslel, že jsem na tom se sebevědomím tehdy byla dobře.

Možná se tomu zasmějete, ale já teď nežertuji a mluvím zcela vážně. V Londýně, dnes již před 11 lety (uff, to už je to vážně tolik let??? :-)) na mé poslední diskotéce před návratem do Prahy, mě vyhazovač doslova vynesl nebo vystrkal ven. Byl to černoch asi tak dvakrát větší než já a já si dovolila oponovat.

Když mi řekl, že mám uhnout v místě, kde se nedalo dýchat, natož hýbat, tak jsem vyletěla a říkám: „To mám jako vyskočit a přilepit se na strop?“

A už to bylo, chytl mě a vystrkal mě násilím ven, bez kabátu a mé milované šály. Kamarádka Martina, pro kterou to byla pro změnu první diskotéka v Londýně, měla záchvat smíchu. Ale já se vztekala a chystala se na něj řvát ještě víc. Ano, dřív jsem nedokázala své nervy udržet na uzdě a to vlastně vůbec. Dnes už to dokážu a i když mi někdy nervy cuknou a já mírně bouchnu, tak ten výbuch je opravdu minisopka, která vyhasne tak rychle, že po pár minutách ani nevím, že něco bouchlo. To ale před lety nebylo.

Vše je to výsledkem mé vnitřní práce. A i když vím, že nikdy nebudu zcela klidný typ, který si nechá všechno líbit s úsměvem na tváři a láskou srdci se bude na druhé usmívat, i když mu budou ubližovat, tak se mám ráda za to, jaká jsem a za to, že jsem dokázala změnit svůj vnitřní svět a s ním i svoji vnitřní hodnotu. Navíc jistá dávka asertivity je pro život zcela nezbytná.

Víte, často si lidé pletou pojmy sebeláska a sebevědomí. Když se člověk doopravdy miluje a pociťuje vnitřní hodnotu, pak ho vnější okolnosti už tolik rozčílit nedovedou. O tom to je. Najednou je většina takových situací zcela bezvýznamných a vy si říkáte, proč bych se rozčilovala, dá mi to něco dobrého? Přesto se ale za sebe dokážete postavit a když na to přijde, tak se ozvete. To k sebelásce také patří.

Zjistíte, že to nijak nesouvisí s vámi, vážíte si sami sebe a cítíte vnitřní sílu a ta vám dává jakýsi nadhled.

Navíc, i když vyletíte jako ta malá sopka, tak si to následně nevyčítáte, ale řeknete si, no tak jsem to nevychytala, to je v pohodě. A jdete dál. Když je potřeba, tak se třeba omluvíte, ale nesedíte doma jako hromádka neštěstí s tím, že jste špatný člověk, protože jste se nechali unést.

Vaše vnitřní hodnota nesouvisí s tím, jestli máte vlasy rozcuchané a oči nenamalované, ale s tím, že jste jedinečné a krásné bytosti, jejichž energie je naprosto unikátní a ojedinělá.

Ač jsme všichni jedno a všichni jsme navzájem propojení, zároveň jsme každý naprosto originální a jedinečný.

Pokud si přejete, aby se k vám vrátil váš bývalý partner, pak si tuto skutečnost začněte uvědomovat. Začněte v sobě probouzet svoji vnitřní hodnotu, napojovat se na ni a zářit tak své světlo do celého světa. Vy jediní máte to, co váš partner/ka miluje a tím je VAŠE JEDINEČNÁ A NENAHRADITELNÁ ENERGIE.

Pokud vás miloval/a, tak ten plamen lásky je v něm/ní stále. Jediný, kdo s tím může něco udělat jste vy a to tak, že v sobě zažehnete tento plamen, který kdysi rozhořel vaši hlubokou lásku. Probuďte lásku sami v sobě, zamilujte se do sebe a do svého já, své vnitřní hodnoty, svého těla, svého života a váš partner vás bude zbožňovat. Stanete se pro něj (ať už je nyní s vámi nebo ne) neodolatelnými.

Ženy moje, udělejte si dnes malou seanci, dopřejte si horkou vanu, masáž obličeje a přitom si prohlížejte své tělo, svůj nenalíčený obličej a začněte se zamilovávat do toho, co vám bylo dáno. Ať už máte pár kilo navíc, novou vrásku, ďolíčky na stehnech, nerovnost kůže, křivé nohy, jsou vaše a proto je milujte. Ne proto, že jsou dokonalé, ale proto, že jsou vaše a že je máte. Vaše tělo nemusí být dokonalé, abyste mu mohli dát lásku a péči, kterou si zaslouží. Je s vámi celý život, proto jej rozmazlujte stejně tak, jak chcete, aby vás rozmazloval váš partner. Nejprve musíte dát lásku sami sobě, aby vám ji mohl dát váš partner/partnerka.

Posílám vám sluníčko a úžasnou balijskou energii :-)))