Seberte všechnu odvahu a podívejte se pravdě do očí

Každý rozchod je bolestivý. A se ženou takový rozchod zacloumá, i kdyby byla tou nejsebevědomější ženou světa. Pokud by tomu tak nebylo, skoro bych se bála, že má místo srdce žulu.

Po rozchodu je bolest tak moc velká, že dokáže ze sebevědomé ženy udělat skoro trosku, která si nevěří, neváží si sebe ani svého života a přestává v něm vidět smysl. Je to období, kterým prošlo mnoho z nás a často i několikrát za život.

Bolest zvaná setkání se svojí druhou půlkou

Jen jednou ale zažijeme tak bolestivý rozchod, který nás div nezabije. Okolí má pocit, že jsme zešílely, když chceme někoho, kdo nás odkopl a dokážeme po něm toužit i měsíce či roky. Někdy i celý život. Pokud víte, o čem mluvím, pak jste se, milé dámy, setkaly se svým dvojčetem. To setkání bylo tak silné a známé, až jste se oba dva zalekli. Bylo tak silné, že jste jej neustáli. Jeden druhému jste zrcadlili to, co v sobě musíte zahojit. Jenže jste často ani jeden z vás netušili, o jaké spojení se jedná. Ne každý má dvojče. Ne každý se s ním setká v tomto životě. Ale pokud jste se s ním setkaly, váš život se zatřásl v základech. A protože jste se s největší pravděpodobností od sebe opět odloučili, protože jeden z vás nebo ani jeden z vás nezvládl tak silné a pravdivé zrcadlo, tak se váš život doslova sesypal jako domeček z karet.

Až když jste pochopily, že není cesty zpět, začaly jste čistit a zpracovávat. Začaly jste chtít být lepším člověkem, lepší ženou. Uvědomily jste si, že jedině skrze sebelásku, tu nejvyšší formu lásky, můžete zahojit tu nesnesitelnou ránu, kterou ve vašem srdci odchod dvojčete zanechal. Došlo vám, že ten druhý jen odráží to, co se děje uvnitř vás a tedy jste pochopily, že jedině skrz své nitro můžete něco změnit.

Můžete změnit to, jak se k vám druhý chová, ať už je to dvojče nebo ne. Ale změna v životě přijde až ve chvíli, kdy pochopíte, že změnit toho druhého můžete jen ve své mysli. Tím, že změníte to, jak vidíte samu sebe (o tom je sebeláska), ale také jak vidíte toho druhého (opět vychází ze sebelásky, protože když dokážete milovat sebe, pak dokážete milovat i někoho dalšího), můžete změnit jeho chování k vám. On pouze odráží to, co je nastavené uvnitř vás. Více o dvojčatech jsem psala v článku ZDE.

Sebeláska je magnet pro vaše dvojče – je to přeci vaše druhá půlka

A tak jste začaly čistit, začaly jste se do sebe zamilovávat a zjistily jste, že milovat samu sebe není tak snadné, jak se zdálo. Ze začátku jste ani netušily, co to vlastně znamená. Nikdo vás to nenaučil, nikdo vás k sebelásce nevedl. Tak jste na to šly buď pokusem omylem nebo jste se začetly do knih o sebelásce a sebepřijetí, přidaly jste se do kurzů jako je online program Bohyně lásky. A zjistily, že sebeláska není něco, co začnete cítit během jednoho dne. Ale že se jedná o proces, dalo by se říci proces postupného zamilovávání se do sebe.

Vezměte si, když se seznámíte s novým partnerem. Nevíte o něm nic, sympatie jsou vzájemné a možná protože je to vaše dvojče, máte pocit, jako byste se znali již roky. Přesto se ale poznáváte pomalu a postupně. Zjišťujete, co má ten druhý rád, co mu vadí a co ho naopak rozesměje. Začínáte pomalu pozorovat, co ten druhý potřebuje. Pak se nastěhujete do stejného domu nebo bytu a poznávání je mnohem rychlejší a někdy dramatičtější. Najednou vidíte ty věci, které jste dosud neviděly. Ne všechny se vám zrovna zamlouvají, ty špinavé ponožky zakopnuté pod postelí nejsou zrovna něco, co chcete každý den nacházet. Najednou vidíte to, co byste  možná radši ani neviděly. Ne vždycky je to příjemné a někdy je to docela šokující. Jsou věci, které dokážete přejít, nejsou pro vás důležité, ale pak jsou věci, které nedokážete vydýchat. Silnější z vás se s partnerem rozejdou, nehodlají určité věci tolerovat. Jiné z vás, ty, které sebelásku nemají ani trošku, si nechají líbit téměř vše. Vždyť ho přeci milujete, no ne? U druhého máte na výběr, od sebe se ale odstěhovat nemůžete!

Kde se nacházíte vy, co se partnerů týká? Jste puťka, která si nechá vše líbit a nebo si nenecháte líbit nikdy nic? A co vše je možné tolerovat a vnímat jako jakési zrcadlo a kdy přijde na řadu třeba nastavení vašich limitů a hranic?

Proč jsme ochotné zamilovávat se postupně do dobrých i špatných kvalit někoho druhého, ale nedopřejeme si čas, abychom se zamilovaly do toho nejdůležitějšího člověka v našem životě? Ano, hovořím o každé jedné z vás. To vy jste tím nejdůležitějším člověkem ve vašem životě.

Seberte všechnu odvahu a podívejte se pravdě do očí

Tolerujete jeho nedokonalosti, ale sobě vyčítáte sebemenší pochybení! Nebo netolerujete vůbec nic a prásknete dramaticky dveřmi a ze vztahu odcházíte jako hmm královna? Ta dveřmi netříská :-). Jenže to, co děláme druhým, děláme často sami sobě. To platí pro nás všechny, muže i ženy. A žena, která sice bouchne do stolu a nebo práskne dveřmi, určitě nějaké sebevědomí má, ale když se podíváme zblízka, často se nemiluje ani trošku.

A to předně práskne-li dveřmi každému muži, který se v jejím životě objeví. A nebo každému, na kom jí záleží. Vím přesně, o čem mluvím. I já taková byla. Taková žena totiž nepráská dveřmi pouze jemu, ale zavírá oči před sebou samou a před svým nitrem. Vlastně tedy práská dveřmi sama před sebou. Akorát o tom nemá ani zdání. Jde dál do dalšího vztahu a s nikým se nepárá. Která z těchto dvou je bohyně? Ta puťka, která snese snad všechno nebo ta soběstačná žena, která si nenechá nic líbit a práskne do stolu, kdykoli se jí něco nelíbí?

Ani jedna! Neříkám, že se nemáte ozvat a máte si vše nechat líbit. Ale pokud neustále křičíte, že se vám něco nelíbí a to předně, jedná-li se o vztah s vaším partnerem nebo blízkými, pak jste pouze neochotné podívat se dovnitř svého já. Ano, asi se vám to nelíbí. I mně se to nelíbilo, když jsem na to přišla. I já jsem impulsivní. Ale léta vnitřní práce mi ukázala, proč tomu tak je.

Dříve jsem ve vztazích s muži a těmi nejbližšími třískala dveřmi o sto šest. Mohla bych říci, že jsem to okoukala v mé rodině, kde třískání věcmi a dveřmi bylo na denním pořádku. U nás byla vždycky Itálie. Jenže já vím, že nemohu svádět své nedokonalosti na své rodiče nebo ostatní příbuzné. Jsem dospělá a zodpovědná za své chování. Přiznat si to, nebylo vůbec jednoduché. Vidět to na vlastní oči, bylo doslova děsivé, ale dala jsem to a posílilo mě to. Že bych už nikdy nepraštila do stolu a neozvala se, to určitě ne. Držet pusu a krok ke mně prostě nepatří.

ALE…

v mnoha situacích, kdy bych dříve vyletěla jako čertík z krabice, jsem v takovém klidu, až sama sebe šokuju :-). Je to vnitřní sílou a sebereflexí. A já chci posílit i vás, a proto vám to říkám. Proč bych vám jinak otevřeně říkala své „špatné“ stránky a „špatné“ stránky mé rodiny. Každý máme spoustu těch horších stránek a spoustu těch skvělých, to k životu prostě patří. Ale ty „špatné“ stránky můžeme stále zlepšovat, když budeme chtít.

Pocit „nejsem dost dobrá“ máme každá z nás a u každé se projevuje jinak. Je ale nezbytné začít s ním něco dělat. Opět je to proces a tedy nevyřešíte všechno mávnutím kouzelného proutku, ale musíte někde začít. Uvědoměním nastartujete proces hojení.

Sebeláska vám otevře všechny dveře, které se zdály být zavřené…

O sebelásce jsem napsala již řadu článků. Je to ale téma, o kterém bych mohla napsat třeba sto článků, a přesto by bylo o čem psát.

Ženy si často myslí, že sebevědomí rovná se sebeláska. Nebo mají pocit, že zajít si ke kadeřníkovi nebo na manikúru je sebeláska. Nebo to, že si najdou samotné na sebe 5 minut denně. Jenže to sebeláska není. Je to dobrý začátek, to určitě. Ale sebeláska je o tolika věcech a až když ji v sobě rozvinete, tak ji v sobě doslova cítíte. V tu chvíli víte, co sebeláska je. Přesto kdybych se vás zeptala, co je sebeláska, tak byste možná ani nedokázaly odpovědět.

Je to pocit, který se nedá tak lehce popsat, ale dá se cítit. A hlavně díky tomuto pocitu vidíte ve svém životě velké změny. Sebeláska je cesta a já vám mohu potvrdit, že to někdy může být cesta na delší trať. Přesto můžete dosáhnout toho, abyste během několika málo týdnů pocítily sebelásku natolik, aby se váš život začal měnit k lepšímu a to velmi rychle. Kurz Bohyně lásky je nastaven na 6 týdnů, protože našemu mozku trvá 30 dní, aby přijal něco nového jako nový návyk a my pocítili změnu.

Přestože mnohé Bohyně po 6ti týdnech cítí obrovské změny, za které jsem velmi vděčná, je jasné, že 6ti týdny to nekončí, ale pouze začíná. Záleží na každé ženě, zda se chce sebelásce věnovat dál a pokračovat v bádání uvnitř svého nitra. Život je cesta a sebeláska je něco, co váš život dokáže osladit jedinečným způsobem. Dá se říci, že sebeláska je cesta na cestě.

Stejně jako se žena zamilovává do muže tím, že jej pomalu a postupně poznává, musí i sama sobě věnovat dostatek času k tomu, aby se mohla poznat a zamilovat se do sebe až po uši. Ve chvíli, kdy se přistihnete, jak se sama sobě díváte do očí a cítíte bezpodmínečnou lásku, která by roztála i ten nejsilnější led, pak teprve víte, co je to sebeláska.

Je to ten pocit, kdy se podíváte na své tělo a chcete jej zlíbat, jak vám připadá krásné. Sebelásku cítíte ve chvíli, kdy něco zcela pokazíte, ale dokážete se obejmout fyzicky i uvnitř své mysli a zaplavit se pocity přijetí, pochopení, odpuštění a něhy. Jako byste objímala to malé stvoření, které je tak křehké a zranitelné a které vy milujete nade vše. Ať už je jakékoli.

Sebelásku cítíte, když dokážete to malé dítě uvnitř vás obejmout a milovat v každé situaci, dokážete mu dodat odvahu, zahrnout ho přijetím a hlavně pochopením. To vše a mnohem víc je sebeláska. Je to cit, který je tou nejvyšší formou lásky a který vám může dát jen jediná osoba na celém širém světě, vy sama. Nikdo jiný vás nedokáže takto milovat a přijímat, nikdo jiný vás nedokáže milovat takto bezpodmínečně, jak to dokážete vy sama. Jenže, abyste to dokázala, musíte si dopřát čas. Jak jsem již řekla, je to cesta, která je někdy relativně dlouhá, ale stojí za to!!!

Dejte si ten největší dar, zamilujte se do sebe až po uši!

Mnohé ženy za celý život neměly šanci podívat se na tu krásnou bytost, kterou uvnitř sebe samých jsou. Ze začátku může být docela šok, když otevřete brány svého pravého já a podíváte se dovnitř. Najednou vidíte tolik zloby, bolesti, strachu a všeho dalšího, co je naprosto děsivé a skoro až nesnesitelné. jenže to je jenom ta slupka, ten nános, který když odstraníte, uvidíte tu nádhernou bytost, kterou jste.

V programu Bohyně lásky takto ženy odkrývají jednotlivé vrstvy, aby se mohly podívat na své pravé já. Ty ženy, které to vzdají po dvou nebo třech týdnech, stěží něco uvidí. Nedopřejí si dostatek času a celá ta námaha je naprosto zbytečná. Ty ženy, které se „prokoušou“ až do konce, se mohou těšit z objevení svého pravého já. Po šesti týdnech pak mají možnost začít žít po boku té ženy, která je krásná uvnitř i na povrchu a mohou si postupně užívat její přítomnosti a postupně se do ní zamilovat až po uši. Ta cesta tedy po šesti týdnech teprve začíná.

V programu si ženy nastavují hranice. Ty jsou tak moc důležité pro náš život. Popsala jsem dvě ženy, ženu, která si nechá všechno líbit a ženu, která odchází ze vztahu do vztahu, protože má přeci svoji hrdost. Obě mají něco, co dělají dobře a obě také dělají zásadní chybu.

Typ A – puťka, která si nechá všechno líbit

Žena, která si nechá vše líbit, protože Pepu tolik miluje a chyba je určitě v ní, nemá nastavené hranice a tedy Pepa hranice překračuje od rána do večera, protože ví, že jeho žena mu vždycky všechno odpustí. A to není dobře. To platí i po rozchodu. Pokud vás opustí partner a vy jej při první jeho zprávě „chybíš mi“ pustíte zpátky a to ještě k sobě do postele, pak se nemůžete divit, že po postelových hrátkách zase tiše zmizí a dělá, jakoby nic. Vy doma trpíte a za pár týdnů se celá situace opakuje. Muž si musí ženu zasloužit, musí o ní bojovat, jinak si jí nebude dostatečně vážit. A žena, která si sama sebe váží a má nastavené hranice, jen tak nepustí zpátky někoho, kdo ji opustil. Tím nemám na mysli, abyste dělala drahoty a naschvály.

Uvědomte si svoji hodnotu a jedinečnost. Vy jste si jej přitáhla již jednou, je ve vás tedy něco, co je pro něj přitažlivé a magické. Nemusíte se ho doprošovat a nebo ho pouštět zpět, kdykoli řekne to zaklínadlo „chybíš mi“. To, že řekl „chybíš mi“, neznamená, že chce hned zpátky. Nesbírejte ovoce předtím, než je zralé. Nebuďte na příjmu, kdykoli se jemu zlíbí a už vůbec kvůli němu neměňte plány. Tím vším si jen zaděláváte na problémy a ukazujete mu, že si sama sebe nevážíte. Určitě je ale dobře, pokud si uvědomíte, že ten, kdo se musí změnit, jste vy. A to si většina žen tohoto typu uvědomuje, akorát někdy v přehnané míře.

Typ B – hrdá žena, která si nenechá líbit vůbec nic

Žena, která za sebou práskne dveřmi a neotáčí se zpět je na tom o poznání lépe. Cítí svoji hodnotu a jedinečnost a nehodlá se doprošovat někoho, kdo jí nechce. Ale tady pozor. Pokud taková žena nepročistí, co způsobilo rozchod, tedy bere vše jako jeho chybu, bude vstupovat do vztahů s muži, kteří jí opět polezou na nervy, protože nejsou dost dobří. Bude měnit vztahy jako ponožky, protože se odmítne podívat do svého nitra, aby zjistila, proč se tohle všechno děje.

Je sice sebevědomá a nenechá si nic líbit, jenže sebevědomí a sebeláska jsou naprosto odlišné pojmy. Taková žena se vlastně bojí svého pravého já a to je ten důvod, proč nikdy nic neřeší a každý další vztah vypadá naprosto stejně. Po rozchodu si postěžuje, jakého mamlase zase měla a jak takové trouby už nechce nikdy ani vidět, blablabla. A koho si myslíte, že si přitáhne příště? Stejného mamlase a troubu.

Proč? Protože na co se zaměříme, to si přitahujeme. A navíc vidí chybu vždy jen u nich, ona má přeci všechno jasné a vyřešené.

Pokud jste se našly v jednom z těchto příkladů, pak je na čase s tím něco udělat. Život máte jenom jeden, v tomto těle určitě.

A jestli jste někde mezi tím, pak si můžete pogratulovat, jste na dobré cestě. Uvědomte si, kde děláte „chybu“ a začněte ji měnit hned teď. A jak na to? Nejlépe sebeláskou. Přijměte samu sebe takovou, jaká jste, milujte se se vším všudy. Z takové pozice je pak jednodušší měnit své nedokonalosti. Navíc spoustu z nich si třeba ráda necháte, protože zjistíte, že vás přeci jen dělají výjimečnou ženou.